Proč mu jiní "lépe" rozumí?
Dneska si probereme, proč mají pro vašeho muže pochopení VŠICHNI z jeho okolí, jen VY ne. Proč jsou na toho "chudáčka", po kterém nikdo nic nechce, samozřejmě kromě vás, všichni hodní, usmívají se na něj, a jen VY jste ta semetrika, která po něm pořád něco chce, pořád jej kritizuje a už vůbec jej nedokáže ocenit, natož pak pochopit. Nehledě na to, že nikdo v jeho okolí ABSOLUTNĚ nechápe, jak s takovou fúrií dokáže vůbec žít a proč s VÁMI ještě pořád je?
Přijdete utahaná domů, máte za sebou dvě celodenní směny a jednu probdělou noc (protože vás váš drahý muž přišel probudit v době, kdy už jste měla nakročeno do říše snů, aby probral své celodenní starosti) a jen co vstoupíte večer do dveří s myšlenkou, že konečně padnete do postele, se ozve něco ve stylu, že si synátor ve školce totálně zničil nové boty. "A co já s tím?" odvětím. Takhle to může znít z mé strany dost odměřeně a s nezájmem, ale to by těm novým botám našeho milého dítěte nesměla předcházet dlouhá polemika a ujišťování ze strany mého muže, že mu koupil boty na zničení do školky. "Však jsi mu koupil boty na zničení do školky, říkal jsi to, když jsi mu je dával", z posledních sil se snažím o konverzaci, o které stejně vím, že nemá smysl. "Hm", - urazí se a nemluví. Končím debatu a zkouším neumřít.
Modelová situace číslo dvě. Známe asi všichni. Několikrát vám během nákupu, na který jste ho poslala, zavolá, co jste to vlastně chtěla a pak stejně přijde s něčím jiným, nebo minimálně něco zapomene. My už jsme ale na dobré cestě. Dokážeme udělat nákup (ano, maso zatím rozeznáváme pouze kuřecí a vepřové), ale i to se cení. Už dokonce chápeme fakt, že pokud je maminka na celodenních směnách ve dnech před víkendem, kdy se shání čerstvé maso opravdu velmi těžce, kupujeme jej. Trvalo nám sice několik měsíců pochopit, že běžný nákup obsahuje také něco jiného než rohlíky, sýry a jogurt, ale i přes tuhle tu ošklivou fázi jsme se přenesli. Bohužel právě kvůli takovým to porodním bolestem, například s nákupem, jsme my ty ošklivé, řvoucí a nechápající ženy. Protože ty citlivější a nebo choleričtější z nás prostě nemají dost pevné nervy a nedokáží svým drahým mužům po desáté vysvětlit, co, kde, jak a proč nakoupit.
Ego, největší "Achilova pata" našich protějšků. Musíme jej hýčkat, starat se o něj a běda, když tak nečiníme. Ty jsi složil tu poličku? "Jsi fakt šikovný". Samozřejmě to musí vyznít láskyplně a vážně. Poznámky o tom, že by takovou blbost zvládl kdejaký nímand a mnohem dříve, než jsme opět musely použít řev, či uraženost a nebo nekonečné poznámky o tom, kdy se do toho pustí, už si opravdu necháme pro sebe. Běda jak ne - opět se z vás stane neuznalá fúrie, která si jej absolutně neváží a co více, vlastně vůbec nezaslouží.
"V práci si mě váží." Také to slýcháte? Paradoxně paralelně s tímto výrokem slýcháme o tom, jaký je šéf idiot, jak mu tam všichni ubližují a co všechno tam je špatně :). Hlavně si nerýpejme do toho, který šéf a spolupracovníci jsou takoví hňupi... Ti, co jej tak "oceňují a váží si jej"? Jakákoliv pichlavá poznámka na tato vyjádření = naprosto nechápající a trapná žena.
Kamarádka se na mě usmívá a chápe mě. No bodejť by ne. Určitě na schůzku s tebou vypadla také od nějakého takového "trucmena" a je ráda, že může věnovat někomu svůj úsměv a neřešit, jak její muž doma nezvládne nakoupit, jak si neustále stěžuje na práci, či jaký průser udělaly její děti ;). V lepším případě je to svobodná koketa, která žádné takovéhle blbosti, které tvá žena musí dennodenně řešit, vůbec neřeší.
Takže, až se na vás váš muž bude zase mračit, nebo si stěžovat na to, že mu nerozumíte, nechte to být. Nebrečte do polštáře, nedělejte si zbytečně vrásky a netrapte se. Pokud nerozumí tomu, proč vy mu nerozumíte, asi by ani nemělo hlubšího smyslu to řešit ;).
Přijdete utahaná domů, máte za sebou dvě celodenní směny a jednu probdělou noc (protože vás váš drahý muž přišel probudit v době, kdy už jste měla nakročeno do říše snů, aby probral své celodenní starosti) a jen co vstoupíte večer do dveří s myšlenkou, že konečně padnete do postele, se ozve něco ve stylu, že si synátor ve školce totálně zničil nové boty. "A co já s tím?" odvětím. Takhle to může znít z mé strany dost odměřeně a s nezájmem, ale to by těm novým botám našeho milého dítěte nesměla předcházet dlouhá polemika a ujišťování ze strany mého muže, že mu koupil boty na zničení do školky. "Však jsi mu koupil boty na zničení do školky, říkal jsi to, když jsi mu je dával", z posledních sil se snažím o konverzaci, o které stejně vím, že nemá smysl. "Hm", - urazí se a nemluví. Končím debatu a zkouším neumřít.
Modelová situace číslo dvě. Známe asi všichni. Několikrát vám během nákupu, na který jste ho poslala, zavolá, co jste to vlastně chtěla a pak stejně přijde s něčím jiným, nebo minimálně něco zapomene. My už jsme ale na dobré cestě. Dokážeme udělat nákup (ano, maso zatím rozeznáváme pouze kuřecí a vepřové), ale i to se cení. Už dokonce chápeme fakt, že pokud je maminka na celodenních směnách ve dnech před víkendem, kdy se shání čerstvé maso opravdu velmi těžce, kupujeme jej. Trvalo nám sice několik měsíců pochopit, že běžný nákup obsahuje také něco jiného než rohlíky, sýry a jogurt, ale i přes tuhle tu ošklivou fázi jsme se přenesli. Bohužel právě kvůli takovým to porodním bolestem, například s nákupem, jsme my ty ošklivé, řvoucí a nechápající ženy. Protože ty citlivější a nebo choleričtější z nás prostě nemají dost pevné nervy a nedokáží svým drahým mužům po desáté vysvětlit, co, kde, jak a proč nakoupit.
Ego, největší "Achilova pata" našich protějšků. Musíme jej hýčkat, starat se o něj a běda, když tak nečiníme. Ty jsi složil tu poličku? "Jsi fakt šikovný". Samozřejmě to musí vyznít láskyplně a vážně. Poznámky o tom, že by takovou blbost zvládl kdejaký nímand a mnohem dříve, než jsme opět musely použít řev, či uraženost a nebo nekonečné poznámky o tom, kdy se do toho pustí, už si opravdu necháme pro sebe. Běda jak ne - opět se z vás stane neuznalá fúrie, která si jej absolutně neváží a co více, vlastně vůbec nezaslouží.
"V práci si mě váží." Také to slýcháte? Paradoxně paralelně s tímto výrokem slýcháme o tom, jaký je šéf idiot, jak mu tam všichni ubližují a co všechno tam je špatně :). Hlavně si nerýpejme do toho, který šéf a spolupracovníci jsou takoví hňupi... Ti, co jej tak "oceňují a váží si jej"? Jakákoliv pichlavá poznámka na tato vyjádření = naprosto nechápající a trapná žena.
Kamarádka se na mě usmívá a chápe mě. No bodejť by ne. Určitě na schůzku s tebou vypadla také od nějakého takového "trucmena" a je ráda, že může věnovat někomu svůj úsměv a neřešit, jak její muž doma nezvládne nakoupit, jak si neustále stěžuje na práci, či jaký průser udělaly její děti ;). V lepším případě je to svobodná koketa, která žádné takovéhle blbosti, které tvá žena musí dennodenně řešit, vůbec neřeší.
Takže, až se na vás váš muž bude zase mračit, nebo si stěžovat na to, že mu nerozumíte, nechte to být. Nebrečte do polštáře, nedělejte si zbytečně vrásky a netrapte se. Pokud nerozumí tomu, proč vy mu nerozumíte, asi by ani nemělo hlubšího smyslu to řešit ;).
Krásný den všem ženám a manželkám, které svým mužům občas nerozumí.
/vlastní tvorba/
Žádné komentáře:
Okomentovat