úterý 26. května 2015

Co se děje v hlavně muže při nevěře? 

Nebudu dnes sálo dlouze rozebírat mužský mozek a mužské vnímání a chápání? Na to jsou specialisté jiné "ženské stránky" A mimochodem, to přece snad ani nejde. Tak jako muži nechápou ženy, my nechápeme je. Takže polemizovat o tom, co v těch svých kebulích mají, by byla zřejmě zbytečná práce. Našla jsem však jedno vtipné video a možná to tak nějak trochu muže vystihuje a když ne, mě přijde minimálně vtipné. Takže kdo se dnes ještě nezasmál, nebo alespoň nepousmál, určitě si jej pusťte. 


Tohle sem prostě nešlo nedat :). 

pondělí 18. května 2015

Ponožky v sandálech

Nedávno jsem četla článek o ponožkách v sandálech. Ve zkratce. Pojednával o tom, že nošení sandálů bez ponožek ohrožuje naše zdraví. Mám-li to konkretizovat, že materiály, ze kterých se sandály vyrábějí, až v 60ti procentech obsahují karcinogenní látky. Bohužel, o jaké sandály se jedná již zdroj neuvádí. Má-li namysli sandály prodávané našimi přistěhovaleckými občany, kteří si zabírají valnou část obchodů a nesrozumitelnou češtinou vám chválí všechno, i když to máte evidentně malé, velké, či v tom vypadáte jako pytel. Hlavně, prodat. "Malé? Tak Ti dam za ťista".

Už více by mě zneklidňoval fakt, kdyby se takové sandály prodávaly běžně v obchodech, což je v dnešní době také dost možné. Protože prodat za každou cenu bez ohledu na cokoli jiného, vyjímaje zisku, chce dnes téměř každý. 

O co tedy jde. Z takových to karcinogenních sandálů se látky, a teď přicházíme k jádru pudla, mohou přenášet do kůže, právě v případě, že nenosíte ponožky, nebo jinou izolační vrstvu :). Takže. To, že Češi jsou mistři v tomto oboru, v této, pro nás typické, disciplíně - nošení ponožek v sandálech, není samo sebou. Chráníme se tak před rakovinou. Na druhou stranu. Pokaždé, když nějakého chlapa v sandálech, většinou sahající až do půli lýtek, vidím, pokouší se o mě infarkt. To by zase vysvětlovalo to, že držíme vysoké číslo v srdečních selháních a příhodách.

Takže...Když to vezmeme s humorem. Infarkt, nebo rakovina? Věřím, že nikdo z nás by nechtěl zažít ani jedno. Mimochodem, s tou rakovinou a sandály to nebude podle mě tak žhavé. I kdyby se vám z nějakého toho nekvalitního kusu dostaly do těla nějaké ty ne zrovna ideální složky, náš systém jej většinou zlikviduje. 

A přiznejme si na rovinu. Vzhledem k tomu, v čem zde žijeme (ovzduší), co jíme a pijeme, nás trocha chromu ze sandálů nemůže rozhodit ;).

Takže chlapi, za mě, ponožky do sandálů opravdu NE !

Oponovat vám budou sice možná "módní ikony" či některý módní guru, protože, světe div se, ponožky v sandálech jsou místy, záleží na konkrétně probíhajíc módní vlně, také IN. A i když nechci shazovat módní kritiky a návrháře, pokud již mají uděláno nějaké své jméno, tak mohou na "modelíny"  a modely omotat kus toaletního papíru a stejně to bude hodně lidí uznávat. Pro nás běžné smrtelníky je ale situace jiná, my máme po boku naše muže, u kterých je dost těžké takovéto módní výstřelky tolerovat nebo vydýchávat. 


Jen tak mimochodem, Měla jsem kamaráda, který nosil ponožky v žabkách. Ten to dotáhl opravdu k dokonalosti. Kdo to neviděl na vlastní oči, tak o hodně přichází. Ale byl to specifický kluk, který byl prostě takový blázen. Ale jen v tom nejlepším ;). 


/vlastní tvorba/

neděle 10. května 2015

Máme druhou květnovou neděli - ANO, DEN MATEK


Co je to vůbec za den a kdy a jak vznikl? Kam až sahá jeho tradice? Obecně vzato je to den, kdy by se měla vzdávat pocta matkám a mateřství. Je to celosvětový svátek, i když v různých zemích se slaví v různá období, dny. Například ve Velké Británii se slaví čtvrtou postní neděli, My jej po vzoru z USA slavíme druhou neděli v květnu. 

Myšlenka mezinárodních a pravidelných oslav tohoto svátku vznikla roku 1907 na počest Anny Reeves Jarvisové, která bojovala za práva matek. O pět let později vyhlásil tehdejší prezident USA Woodrow Wilson první oficiální oslavu Dne matek, konající se druhou květnovou neděli. 

Československu se začal tento svátek slavit v roce 1923. Jeho propagátorkou byla Alice Masaryková. Po druhé světové válce byl však tento svátek zatlačován do pozadí, jeho tradice se obnovila opět po roce 1989. Určitě byl tento den mezi tím slaven, ale ne veřejně. Oficiálně jej totiž tehdy nahradil 8.březen (Mezinárodní den žen). Žluté, žíhané a rudé karafiáty jsou něco, co chtě nechtě z paměti nevymažete :).

Dneska už se maminkám nosí růže a jiné krásné kytičky, většinou nechybí čokoláda a hlavně ručně vyrobené výtvory našich dětí. Neodmyslitelně je tento svátek doprovázen představením dětí pro maminky, které si připravily například ve školce. 

A co vy, maminky, mámy. Jak slavíte tento den? Dostaly jste už kytičku? Máte svůj svátek rády, nebo jej zcela bojkotujete? Je tento den pro vás něčím typický? Napište mi...