Když vás práce krutě nebaví a dáváte to ostatním "vyžrat"

Dneska vynechám obecně vztahové úvahy mezi muži a ženami a trochu vám přiblížím své běžné dny a co mi na nich dost vadí. Podle nadpisu by se mohlo zdát, že práce nebaví mě. Ale opak je pravdou. Já mám svou práci poměrně ráda, už z důvodu, že mě v ní nikdo moc neprudí :). A i kdyby ano, nedávám to lidem sežrat. Tak jako ostatní lidé mě, nám.

Opět sáhnu do, bohužel, velmi hluboké studnice příkladů. Začne to poměrně dobře. Vyjdu z domu, svižně se projdu na nádraží, kde to ještě jde. Povětšinou tam jsou ženy, u kterých se alespoň na oko zdá, že mají svou práci rády stejně jako já. A pokud nemají, dokonale to skrývají. Což je dobře. Bohužel pak už to jde pouze z kopce. První zastavení po cestě do práce je v obchodě. Jak já už jsem na tu žlutozelenou výlohu alergická. Naprosto napruzené prodavačky, které se tváří kysele stejně jako nedozrálé ovoce prezentující síť jejich prodejen. No jo, no, řeknu si, asi nemají svůj den. Pracují za mizerný peníz...omlouvám jejich kyselé výrazy. Když už tohle ale vídáte dennodenně rok, otráví to i ty největší optimisty. Optimismus do žil mi nevlévá ani fakt, že jsem v regálech několikrát našla prošlé pečivo, zelenou plísní obalený knedlík, ovoce, jehož specifická "vůně" a zhnilost odpovídá celkové atmosféře tragického ráno místního maloobchodu. Po roce mi dochází trpělivost a naděje v lepší zítřky, taky se trochu obávám o zdraví. Cestu do práce si prodlužuji cca o 300 metrů a chodím do pekárny. 

Druhý slabý článek. Oběd. Půlhodina na oběd není nikdy moc velká výhra. Naštěstí jsme poblíž práce měli fajn hospodu, kde mi opravdu chutnalo. Bohužel, po půl roce šla kvalita služeb rapidně dolů. Jídlo začalo být nedobré, místy opravdu nepoživatelné. Personál otrávený. A já...samozřejmě také. Opět nastal čas na změnu. Chodím do bistra, vaří poměrně dobře. Opět vidím usměvavé tváře  a hovězí chutná jako hovězí. Jupííí. 

Návrat z práce. Usměvavým ženám na přepážce úsměv pomalu ale jistě mizí.  Vypadá to, že počítají každou minutu, aby už to mohly zapíchnout. Mám tam ale dvě, které to ještě nevzdaly, a pořád se snaží jednat mile. Kouknu do okýnek, snad tam alespoň jedna z těch dvou dobrotivých duší bude a já budu kupovat svou jízdenku s pocitem, že nikoho neobtěžuji. Už toho mám také po své celodenní směně tak akorát, ale i přesto se snažím o úsměv nebo alespoň vzorně poděkovat. 

Mám hlad, takže ještě před návratem domů s nevolí navštěvuji jeden hypermarket. Tam už klopím oči raději k zemi, aby se můj pohled nemusel setkat s žádnou naprosto otrávenou prodavačkou, která už dávno vzdala jakýkoli pozitivní přístup k čemukoli zde. Naučené pohyby a apatie se nese vzduchem všude kolem mne. Rychle beru nejnutnější zboží, zaplatím, a o úsměv, nedejžebože o vtip se ani nepokouším. Nemá to smysl. Vyrážím ven, usedám na lavičku a přemýšlím.

Přemýšlím o tom, jak spoustu lidí jejich práce krutě nebaví a dávají nám to dokonale vyžrat...

/vlastní tvorba/

Zadání znělo jasně. Napište báseň na ideálního muže, v případě mužů na ideální ženu. Jak to dopadlo? ;).

Báseň ženy

Buď gentleman a velmi milý,

buď krásný, a buď plný síly.

Chytrý a laskavý - toho si přeji,

bohatý, vtipný, plný nadějí.

Kutila  co dobře vaří,

s penězi ať hospodaří.

O děti se krásně stará,

smyslnost nechť z něho sálá.

Toho muže já si přeji,

čekám na něj...plná nadějí.

Báseň muže

Chci hluchoněmou nymfomanku

s velkýma kozama, 

která vlastní pivnici 

a rybářskou loď.

Vím, že se to nerýmuje 

a je mi to u prdele.

/vlastní tvorba + internet/

Proč nemohu zhubnout?

Jako dítě jsem byla celkem střízlík. Kolem puberty se to zlomilo a ze mě se pomalu ale jistě stával malý metráček. Děs a hrůza. Na konci základní školy jsem se hodně vytáhla, takže z malého obtloustlého káčátka se stala poměrně obstojná Kačena :). Štíhlost mi vydržela až do třicítky, kde se začalo něco lámat. Ale co? 

Vezměme si to popořadě. Co bylo v těch 15ti letech /od 15ti do 30/, co teď už není? Někde musí být přece zakopaný pes. Jídelníček mám mnohem střídmější, než v letech svého dospívání a studia, kde hrála prim čokoláda a chipsy. 

Takže. Co bylo dříve a nyní není?

• pohyb - vzhledem k tomu , že se všude chodilo pěšky, měla jsem mnohem více pohybu. 
• opět pohyb - nahánění a běhání za klukama, kamarádama i holkama bylo na denním pořádku
• nedostatek peněz na jídlo - klasika, která mě provázela nejen dospíváním, ale také při studiu. Nebyly peníze, nebylo jídlo. A že peníze nebyly dost často :)
• zamilovanost - kdo zná, nemusím vysvětlovat. Když je člověk zamilovaný, až večer si uvědomí, že vlastně celý den nic nejedl
• mejdany - komu bylo někdy opravdu zle po mejdanu, ví, že následující dva dny držíte nedobrovolnou dietu - půst

Co je teď:

• manžel - který vás dennodenně prudí bezmeznými kravinami a buď na něj můžete být hodně zlá, nebo sáhnete po čokoládě na uklidnění
• dítě - a jeho neustálé stokrát opakující se "Kdy už tam budeme? Kam jdeme? To nechci, tohle nemám rád, tohle dělat nebudu. Pásek? Řev? - Ne, čokoláda.
• sedavé zaměstnání - školu a lítání mezi jednotlivými školními budovami, internátem a hospodami jsem vyměnila za celodenní sezení na ne příliš pohodlné kancelářské židli
• sport - samozřejmě chybí, protože domů z práce chodím strhaná jako kůň a při myšlence, že si půjdu ještě zaběhat, akorát dostanu "depresi" - tím pádem sahám po něčem na zub
• zamilovanost - někde vyprchala, a vzhledem k tomu, že váš drahý muž uvítá raději teplou večeři než vás, opět se raději společně nacpete.
• sex - krásná léta dlouhého, vášnivého sexu jsme vyměnili za pohodlný domácí život s PC a mobily. Když už by to občas vypadalo nadějně, přijde za vámi dítě s tím, že se mu chce čůrat, nebo že nemůže spát.

A to jsou důvody, proč se mi nedaří zhubnout ;)

Vyhovórky - jak by nejspíše řekl můj muž......., ale nějak se to odůvodnit musí.

Krásný den všem 

/vlastní tvorba/

Mužský vs. ženský mozek

Nešlo to sem prostě nedat - nepotřebuje jakýkoli další komentář..

/zdroj internet/

Zaručené rady, jak sbalit chlapa

Jasně, že na internetu trávím hodně času. Ano, pročítám si ženské weby a magazíny. A víte, co mě tam opravdu "baví"? Zaručené rady, jak sbalit chlapa. Existuje vůbec nějaký magazín pro holky, ženy, kde se tohle téma neřeší? Redaktoři, pisálkové, blogerky...všichni mají zaručené vychytávky, jak toho svého pana božského sbalit. Některé jsou vtipné, jiné k pláči. 

I já se tedy ptám? Existuje vůbec takový zaručený recept? Podle mě je to naprostá hloupost. Vezměme si příklady internetových rad.

Buďte sebevědomá...Jak jako sebevědomá? Ano, dokážu být sebevědomá, ale každý to mé "sebevědomí" bere jinak. Pro jednoho jsem sebevědomá až příliš, tudíž více méně spíše drzá, nebo namyšlená. Pro druhého zase málo. Tudíž pořád ta šedá myška, která by dle jeho představ měla ještě trochu přitlačit na pilu. 

Přirozená krása versus makeup. Buďte přirozeně krásná ! Tohle je vždy slovo do pranice. I já se své přirozené krásy po ránu vesměs vylekám a to už jsme spolu více než třicet let. Další magazíny zase radí, že bez makeupu nemůžu opustit práh svého bytu. Takže jak? Líčit, nelíčit? Shodněte se už !

Hezky se oblékněte abyste se cítily pohodlně a sexy. Pořád jsem nedospěla do bodu, kdy mi lodičky na 10 cm podpatcích, upnuté šaty  a mezi půlkami zařízlé tanga přijdou jako extra pohodlné. Ale zase hodit na sebe tepláky, tenisky a vlasy do ohonu asi také nebude to pravé ořechové. Takže bud pohodlně, nebo sexy. Rozmyslete se !

Zajímejte se o něj, jeho koníčky. To samozřejmě může fungovat, ale jen dočasně. Neumím si představit dlouhé hodiny poslouchat historky o poslední nadupané on-line hře či technických novinkách, které bezpodmínečně musí vlastnit. Ne, opravdu mě takové věci nezajímají, a i když můžu ze slušnosti a vidinou dosažení cíle (sbalení pana božského) chvíli naslouchat blbostem, stejně mě ta přetvářka znudí časem natolik, že to vzdám. Nehledě na to, že náš "pan božský" nabude dojmu, že mě to jeho tlachání vážně zajímá a co já s tím pak? 

A takhle bychom mohly pokračovat do nekonečna. Upřímně ? Opravdu nevím, jak sbalit chlapa. Když to vezmu ze svého příkladu, nikdy jsem s tím problém neměla. A to nejsem ani krásná, ani hezká, ani nemám jiné, výrazné pozitivní vlastnosti, které by nedostatky na kráse nějak nahrazovaly. Občas jsem sbalila i chlapy, na které jsem si ani nepomyslela, protože to byly opravdu krásné kousky. To ale bylo asi jen tím, že jsem řekla, že je nechci. Nevím, co to ti chlapi mají, asi potřebu si dokázat, že na vás mají ;). Každopádně zpět k tomu, jak sbalit svého vyvoleného. Vůbec netuším, takže pokud jste došly až na konec a jste zklamány, je mi líto. Žádnou zaručenou radu vám nedám. 

Nemyslím si totiž, že existuje. Buď si prostě s někým rozumíte, nebo ne. Chlapa na "hraní" sbalíte kdykoli, a s chlapem pro život si prostě musíte rozumět. Takže tanga, lodičky, makeup a přetvářky prostě extra neřešte. Dejte mu najevo svůj zájem. Neostýchejte se, pozvěte jej na kafe, do kina a prostě uvidíte...

/vlastní tvorba/

Dneska opět odlehčeně a do vlastích řad

anebo vtipy o ženách II

Jaký je rozdíl mezi ženou a lupičem?

Lupič po vás chce peníze nebo život. Žena obojí!

**************

První žena na Měsíci:

- Houstone, máme problém!

- Co?

- Ale nic, nech to být.

- Co se stalo?

- Nic....

- Tak mi to řekni.

- Ne.

*****************

Je-li žena naštvaná,

obejměte ji a řekněte jí,

jak je krásná.

Vrčí-li dál, ustupte do bezpečné vzdálenosti

a hoďte jí čokoládu.

*****************

Víte, jaký je rozdíl mezi manželkou a teroristou?

S teroristou se dá vyjednávat.

*****************

Pokud muži povídají o sexu ženám,

 tak je to sexuální obtěžování. 

Pokud ženy povídají o sexu mužům, 

tak je to 90 korun za minutu.

*****************

Před měsícem jsem si řekla, 

že do léta zhubnu 10 kilo.

Už mi chybí jen 14 !

*****************

Víte, co je největší záhadou přírody?

Ženské oko ! Z deseti metrů vidí blond vlas na světlém saku,

ale z půl metru nevidí garážová vrata !!!

/zdroj internet/

Proč mu jiní "lépe" rozumí?

Dneska si probereme, proč mají pro vašeho muže pochopení VŠICHNI z jeho okolí, jen VY ne. Proč jsou na toho "chudáčka", po kterém nikdo nic nechce, samozřejmě kromě vás, všichni hodní, usmívají se na něj, a jen VY jste ta semetrika, která po něm pořád něco chce, pořád jej kritizuje a  už vůbec jej nedokáže ocenit, natož pak pochopit. Nehledě na to, že nikdo v jeho okolí ABSOLUTNĚ nechápe, jak s takovou fúrií dokáže vůbec žít a proč s VÁMI ještě pořád je?

Přijdete utahaná domů, máte za sebou dvě celodenní směny a jednu probdělou noc (protože vás váš drahý muž přišel probudit v době, kdy už jste měla nakročeno do říše snů, aby probral své celodenní starosti) a jen co vstoupíte večer do dveří s myšlenkou, že konečně padnete do postele, se ozve něco ve stylu, že si synátor ve školce totálně zničil nové boty. "A co já s tím?" odvětím. Takhle to může znít z mé strany dost odměřeně a s nezájmem, ale to by těm novým botám našeho milého dítěte nesměla předcházet dlouhá polemika a ujišťování ze strany mého muže, že mu koupil boty na zničení do školky. "Však jsi mu koupil boty na zničení do školky, říkal jsi to, když jsi mu je dával", z posledních sil se snažím o konverzaci, o které stejně vím, že nemá smysl. "Hm",  - urazí se a nemluví. Končím debatu a zkouším neumřít.

Modelová situace číslo dvě. Známe asi všichni. Několikrát vám během nákupu, na který jste ho poslala, zavolá, co jste to vlastně chtěla a pak stejně přijde s něčím jiným, nebo minimálně něco zapomene. My už jsme ale na dobré cestě. Dokážeme udělat nákup (ano, maso zatím rozeznáváme pouze kuřecí a vepřové), ale i to se cení. Už dokonce chápeme fakt, že pokud je maminka na celodenních směnách ve dnech před víkendem, kdy se shání  čerstvé maso opravdu velmi těžce, kupujeme jej. Trvalo nám sice několik měsíců pochopit, že běžný nákup obsahuje také něco jiného než rohlíky, sýry a jogurt, ale i přes tuhle tu ošklivou fázi jsme se přenesli. Bohužel právě kvůli takovým to porodním bolestem, například s nákupem, jsme my ty ošklivé, řvoucí a nechápající ženy. Protože ty citlivější a nebo choleričtější z nás prostě nemají dost pevné nervy a nedokáží svým drahým mužům po desáté vysvětlit, co, kde, jak a proč nakoupit.

Ego, největší "Achilova pata" našich protějšků. Musíme jej hýčkat, starat se o něj a běda, když tak nečiníme. Ty jsi složil tu poličku? "Jsi fakt šikovný". Samozřejmě to musí vyznít láskyplně a vážně. Poznámky o tom, že by takovou blbost zvládl kdejaký nímand a mnohem dříve, než jsme opět musely použít řev, či uraženost a nebo nekonečné poznámky o tom, kdy se do toho pustí, už si opravdu necháme pro sebe. Běda jak ne - opět se z vás stane neuznalá fúrie, která si jej absolutně neváží a co více, vlastně vůbec nezaslouží.

"V práci si mě váží." Také to slýcháte? Paradoxně paralelně s tímto výrokem slýcháme o tom, jaký je šéf idiot, jak mu tam všichni ubližují a co všechno tam je špatně :). Hlavně si nerýpejme do toho, který šéf a spolupracovníci jsou takoví hňupi... Ti, co jej tak "oceňují a váží si jej"? Jakákoliv pichlavá poznámka na tato vyjádření = naprosto nechápající a trapná žena.

Kamarádka se na mě usmívá a chápe mě. No bodejť by ne. Určitě na schůzku s tebou vypadla také od nějakého takového "trucmena" a je ráda, že může věnovat někomu svůj úsměv a neřešit, jak její muž doma nezvládne nakoupit, jak si neustále stěžuje na práci, či jaký průser udělaly její děti ;). V lepším případě je to svobodná koketa, která žádné takovéhle blbosti, které tvá žena musí dennodenně řešit, vůbec neřeší.

Takže, až se na vás váš muž bude zase mračit, nebo si stěžovat na to, že mu nerozumíte, nechte to být. Nebrečte do polštáře, nedělejte si zbytečně vrásky a netrapte se. Pokud nerozumí tomu, proč vy mu nerozumíte, asi by ani nemělo hlubšího smyslu to řešit ;).

Krásný den všem ženám a manželkám, které svým mužům občas nerozumí. 

/vlastní tvorba/