úterý 3. května 2016

Kdo nezvrací, pije pod své možnosti

Tohle mi řekl můj muž, když mě v neděli ráno už asi po páté poslouchal, jak se snažím ze svého žaludku na záchodě vydolovat vše, co jsem do něj den předtím dostala, a upřímně, vůbec netuším jak. Vlastně tuším...tedy do určité doby. Pak už mám jen jedno velké, obrovské okno. Vlastně posledních pár let piju minimálně, nemám na to čas a energii, zato mám dostatek zodpovědnosti k mateřství. Tentokrát šla ale zodpovědnost stranou, dítko vyfasovala babička a maminka se pod dohledem tatínka střískala jak zákon káže. Proč? Nevím. Možná už maminka potřebovala zcela vypnout. Maminka je totiž trochu workoholik, puntičkář a pedant a k tomu hodně přemýšlivá. Už sice za těch více než 30 let pochopila, že není Matka Tereza a nespasí svět, ale i přesto se jí pořád mnohé věci, a události dotýkají více, než by musely. 

Poslední dny byly opravdu ošklivé. Vracejí se mi dlouhodobé zdravotní problémy, maminka mojí milé kamarádky umřela. A to mi ještě v únoru kamarádka psala, že na její maminku leze asi nějaká hnusná chřipka, které se nemůže zbavit.. Očividně to chřipka nebyla :(. Po cestě do práce míjím místo se svíčkami a plyšáky věnované malému chlapci, jehož život zde před pár dny zcela vyhasl. Vžívám se do situace rodičů a z očí mi chtě nechtě tečou slzy. Sama mám obdobně staré dítě a při představě, že najednou není mě přepadne taková úzkost, že se nemohu ani pořádně nadechnout. Já vím, že jsou horší a lepší dny, ale těch horších je teď nějak více. Více dní protkaných strachem, úzkostí a zlobou nad tím, proč? 

Objímám své milované dítě, v poslední době častěji, než by si asi přálo :). Ale musím. Vždy, když jej obejmu cítím, že všechno je, jak má být. Tak a teď je to správně. Nechci cítit nic víc. Nechci vnímat to všechno zlé, co se kolem děje....

A pak tu je ještě ta příhoda s alkoholem..Někdo pije běžně, já si sice sem tam nějakého panáčka nebo pivko také dám, ale jsem od narození extrovert a menší šílenec, takže alkohol k odvázání nepotřebuji. Tentokrát jsem ale asi potřebovala nějak zcela vypustit to zlé. To, od čeho mi nepomůže ani objetí toho mého milovaného malého pokladu. Potřebovala jsem zcela přehlušit a vymazat sled událostí posledních dní.. A musím říct, že jsem to dokázala naprosto dokonale. V den přehlušování mi bylo skvěle, a další den mi bylo strašně. Ale...efekt to splnilo. Dva dny jsem nemyslela na nic špatného, nic, co se kolem mě děje. Jeden den mi přišel svět krásný a naprosto v pořádku, druhý jsem se snažila dostat do normálu, paradoxně toho, ze kterého jsem měla akutní potřebu utéct...

Co jsem tímhle příspěvkem chtěla říct? Nenabádám vás k alkoholismu, nedávám k dobru nějakou radu či poučení. Dnes jsem se prostě jen potřebovala vypsat. A proč vlastně ne, je to můj blog a mám na to plné právo...Právo si občas jen tak bezcíleně postěžovat....



/vlastní tvorba/

Žádné komentáře:

Okomentovat