Dovolená jen s malým parťákem, proč ne?

Stejně jako loni jsme i letos zůstali s mým malým parťákem na dovolenou sami. Loni jsme dali tatínkovi šanci, bohužel ji nevyužil, a nakonec jsme seděli doma všichni. Letos jsme se na taťku vykašlali, protože jsme další prázdniny doma sedět nechtěli a zařídili si dovolenou pouze ve dvou. Počáteční obavy vystřídala euforie, protože naše letošní dovolená byla moc fajn. Maminka i prcek si ji užili opravdu krásně. Takže vám teď napíši pár poznatků z našich príma strávených dovolenkových dní. Pokud zůstanete na dovolenou sami, bez auta, musíte opravdu hodně přemýšlet, kam jet. Takže přemýšlení, hledání a vymýšlení z mé strany zdálo se mi poněkud zdlouhavé. Nakonec jsem ale vzala v úvahu několik základních kritérií:

1/ Nesmí to být moooc daleko od domova

2/ Musí tam být spousta dětí a rodičů, aby jsme si každý měli s kým hrát 

3/ Wellnes je nezbytné

4/ Program pro děti podmínkou

5/ Jedeme se bavit

6/ Nemáme nazbyt, ale i tak se rozšoupneme

A tak nakonec zvítězil hotel s programem pro děti, bazénem a wellnes. A maminka už první den věděla, že to nebudou vyhozené peníze, protože dítěti se rozzářily oči ve chvíli, kdy vystoupilo z auta. A když se zúčastnilo prvních pár her, které pro děti připravovali každý den animátoři, bylo jasné, že je vyhráno. První smočení v bazénu, první návštěva sauny, spřátelení se hned první den s malými i velkými parťáky a radost nebrala konce. Připočteme-li jako výrazný bonus to, že si odpočinete i od partnera, poznáte nové, stejně dobře naladěné lidi, kteří se přijeli bavit, vůbec se není pro příště nutné obávat toho, jet na dovolenou sami. Takže milé maminky, nebo osamocení tatínkové. Nebojte se singl dovolených jen s vašimi potomky. Pokud si vyberete to správné místo, nuda ani stres vám určitě nehrozí :). Naše první singl dovolená je za námi a my žijeme s pocitem, že se pro případné "příště" není čeho obávat :). Jsme obohaceni o řadu krásných zážitků i o polehčující pocit, že to sami zvládneme ;).

/vlastní tvorba/

Řekli o mužích

Miroslav Horníček

Když muž otevře ženě dveře auta, je nové buď auto, nebo žena.

Oscar Wilde

Kdyby se mužům dostávalo manželek, jakých si zasluhují, měli by zatraceně těžký život.

Věra Chytilová

No jó, mužský, ti nestárnou. Šediny je zdobí, brýle jim svědčí, vrásky jsou sexy. Žádné křečové žíly. Žádná celulitida. Žádné klimakterium. Ale pak najednou...zdechnou.

Georges Feydau

Muž volí v životě mezi dvěma zly většinou to mladší a hezčí.

Johann Wolfgang von Goethe

Chceš-li hodnou ženu, buď správným mužem.

/zdroj internet/

Kulmofén, plavky, čičifuk a kartáček

aneb, balím se na 14 dní tam, kde lišky dávají dobrou noc

I obklopeni hustými lesy, musíme vypadat alespoň trochu dobře, nemyslíte? Čeká mě 13 dní v Jeseníkách s prďolou po boku. Vzhledem k tomu, že otec, který odjížděl s našim milým synem mezi hluboké lesy a voňavou jesenickou přírodu již před 14 dny posbíral všechna zavazadla na kolečkách, proč by také ne, když si vezl prdelku autem, zbyla mi doma velmi úsporná sportovní taška. Ano, tatínek byl vždy gentleman :), takže přede mnou stojí nelehký úkol. Sbalit se na dva týdny účelně, ale velmi, velmi úsporně. Pokud jezdíte autem, nemáte problém. Auto toho snese dost. Pokud taháte tašku na rameni v prostředcích veřejné dopravy, nutí vás to poměrně dost přemýšlet, co praktického a na místo nenáročného, si s sebou vezmete..

Zatím mám jasno pouze ve čtyřech věcech. Kulmofén, plavky, kartáček a čičifuk. Pro vysvětlení, čičifuk = deodorant. Tohohle paskvilu jsme se dobrali poté, když někdo, předpokládám, že opět tatínek pojmenoval tento vznešený výrobek na pičifuk a vzhledem k tomu, že naší domácnost obdařilo před pěti lety svou krásnou přítomností dítě, přejmenovala se tato hanebnost na čičifuk. Kartáček je věc, která se dá kdekoli koupit, i v největším zapadákově. Tak proč jej tahat? No protože je to prostě tak intimní věc, že prostě v té tašce sbalený být musí. Nehledě na to, že má specifická značka v místní jednotě určitě nebude :). Tak a tím můj napevno daný seznam končí. 

Nedávno byl v telce pořad, s jednou chytrou paní, ve kterém se probíralo, jak se sbalit na dovolenou. Neměly by údajně chybět černé kalhoty na gumu. Ke své kolísající váze, bohužel tedy většinu směrem nahoru, tento nápad vítám s otevřenou náručí a letím shánět černé "gatě" na gumu. Natrefím na ně na první dobrou, což mě velmi mile překvapuje. Horší je to s bílým tílkem. Také nezbytnou věcí, což plně chápu. To se mi tedy nepodařilo sehnat za celé dva týdny. Proč? Také netuším. Asi proto, že materiály, ze kterých se v dnešní době šije, jsou, jak to říci slušně? Velmi úsporné. Nehledě na to, jaký obchod si pro koupi vyberete. Vzhledem k tomu, že jsem si na léto kolem pasu vybudovala menší plovací kruh, abych se v bazénu neutopila, asi bych se v průhledném tílku cítila dosti nepatřičně. Málo co se budu svým "výstavním" tělem nucena chlubit u bazénu, nemusím jím obtěžovat okolí i mimo tuto vyhrazenou zónu, kde se přeci jen už s nějakým tím utrpením při pohledu na ne zrovna výstavní těla, počítá. Takže bílé tílko nemám, budiž. Jsem s tím více méně smířená. Nějaká trička jsem nakonec poctivě přichystala, i když je to co dům dal a já stačila vyprat a vyžehlit. Ale v tom lese se to snad poddá :). Problém nastal s botama. Nezbytností jsou domácí pantofle, protože přísní místní zákony neznají slitování. Ty bohužel zabírají poměrně dost místa. Jedny sportovní botky do lesa, ano, mám, ale nesmí pršet. Jsou to totiž typicky letní tenisky, takže vlhkost a morko není pro ně výzvou, ale konečnou :). No a pak sportovní sandále. Pro mě problém jako s tílkem. Nesehnatelná věc, takže mám jedny extra super městské kožené páskované :). Do lesa a na treky ideální. Vezmu-li v úvahu, že přihodím ještě jedny tenisky plátěnky pro sichr, mám půl tašky sbaleno. Jen na botách :D.

Otázkou je, jak systematicky sbalit zbytek věcí do prostoru 30 x 30 cm. Kalhoty, bundu, spodní prádlo, něco domácího. Notně uvažuji o tom, jestli potřebuji v létě mikinu. Je to totiž jediný artikl, který mi může něco z toho malého prostoru zachránit :). Bude to tedy hodně natěsno a konečně vím, jak naložit se svým několikaletým studováním oboru logistika. Všechno musí pasovat na centimetry, aneb, plánování je základ. O nezbytné každodenně užívané drogerii už ani neuvažuji. Na tu opravdu místo není. Takže jednotě zdar, sprchový gel a šampon tam snad nějaký vedou a já se alespoň nebudu muset zatěžovat tím, po kterém vybraném, nejlepším a nejšetrnějším šamponu sáhnout, když tam budou max. 1 - 2 druhy. Budu si držet palce. Až se vrátím z dovolené, možná vám pak sdělím, jak to dopadlo, a co jsem postrádala. 

Krásnou dovolenou všem ;)

/vlastní tvorba/

Netradiční povolání, aneb, dětství je dar

Volba povolání je vážná věc. Mnohdy je podceňována, i proto je v životě hodně lidí nespokojených. Tentokrát padlo téma výběru povolání i u nás. Nad svým budoucím životem se zamyslel náš pětiletý syn. Je to dítě přemýšlivé, tak se nedávno hluboce zamyslel nad tím, co by chtěl v životě dělat. 

Možná ho k tomu vedl fakt, že rodiče v poslední době tráví v práci opravdu dost času a vlastně on to nezažil jinak. Nutnost chození dospělých do práce je pro něho přirozený jev, díky bohu, takže i on se, velmi vážně začal o toto téma zajímat. 

Jednou jsem ho "přistihla", jak sedí smutně v koutě, hlavu zakloněnou, výraz připomínající maturanta před komisí, který si nemůže na nic vzpomenout. Ptám se "zlatíčko", co se děje? "Maminko, já vůbec nevím, co budu dělat, až budu veliký, kde budu pracovat". "Tím se ještě nemusíš trápit, ještě chodíš do školky." "Ale já to vědět chci". Dobře. Tak to spolu probereme."

"Víš mami, já akorát vím, co dělat nechci". No fajn, to je dobrý začátek, pomyslím si. "Takže co dělat nechceš" "Doktora". Trochu mě to překvapí, ale je to logické. V nemocnicích jsme si zažili své, bylo toho více než dost a nebylo to vždy pozitivní. Asi se to muselo někde odrazit. " Takže jo, máme povolání, které bys dělat nechtěl. ""A je něco, co by jsi dělat chtěl, miláčku?" "Nevím, mami." "Tak už se tím nebudeme zabývat, časem sám uvidíš, co tě bude bavit, dobře?" "Dobře". Krize a smutek zažehnán, super. 

O pár dní později, zcela nečekaně. Náš drak přiletěl jako uragán se šťastným výrazem ve tváři a neodkladnou potřebou mi sdělit něco nadmíru důležitého. Skočil mi kolem krku a říká mi."Mamí, mamí, už vím, co budu dělat." Nastražím uši, a plná očekávání se zeptám. "A co to bude?" "Budu profesionální plašič ptáků"...:). Jdu do kolen, ale přijde mi to až dojímavě krásné. To prostě nevymyslíš...Musím říct, že pokaždé, když jdeme ven, syn se na své budoucí povolání velmi pečlivě připravuje...Tak uvidíme, kdyby to neklaplo, tak prý bude vynálezce ;).

/vlastní tvorba/

Zvesela - tentokrát o dětech

Ptá se osmnáctiletý syn svého otce:

 "Tati, mám Ti vyprávět, jak jsem jel dneska ve Tvém autě,

 nebo Ti stačí, když si to přečteš zítra v novinách? "

***

"Tati, co znamená, když muž řekne o ženě, že je plnoštíhlá?"

"To znamená, že je muž gentleman", vysvětluje táta.

***

"Mami, bráška snědl mouchu,

 ale neboj se, už jsem mu dal sníst prášek proti hmyzu.

***

Ptá se holčička z nóbl rodiny: "Mami, co je to anděl?"

"To je takové děťátko jako ty, jenže má křídla a může lítat."

"Tak proč teda táta říkal mé slečně vychovatelce, že je anděl? Copak lítá?

"Zatím ne, ale brzy poletí..."

***

Přijde Pepíček domů a povídá:

"Mami, představ si, že jsem dostal jedničku z matematiky."

Maminka: "Vážně?"

Pepíček: "Ale néééé, jenom si to přestav."

***

Jde chlapeček v noci okolo ložnice a slyší divné zvuky. 

Podívá se klíčovou dírkou, zakroutí hlavou a říká si pro sebe: 

"A když si já cucám palec, tak to se může zbláznit!"

***

Otec se synem pozorují hořící dům a malý synek se ptá: 

"Tatííí a nebudou už ta vajíčka hotová?"

/zdroj Internet/

Murphyho zákony - o ženách, mužích, vztazích

Zákon nevěry: 

je-li muž ženě nevěrný, je to proto, že je arogantní sobec a nechápe citlivou ženskou duši.

 Je-li nevěrná žena, je to proto, že je muž arogantní sobec a nechápe citlivou ženskou duši..

***

Řekne-li dáma "ne", myslí tím, "snad".

 Řekne-li "snad", myslí tím "ano".

 Řekne-li "ano", pak to není žádná dáma...

***

Po svatbě zůstanou vaše práva a povinnosti v průměru stejné, jako před ní.

 Povinnosti se zdvojnásobí a práva se smrsknou na polovinu :)

***

V lásce není důležité zvítězit, nýbrž zúčastnit se.

***

Žena nikdy nezapomene na muže, kterého mohla mít.

 Muž na ženu, kterou mít nemohl...

***

Když se zamilují, není mezi moudrým mužem a bláznem žádný rozdíl.

***

/zdroj Internet/

Kdo nezvrací, pije pod své možnosti

Tohle mi řekl můj muž, když mě v neděli ráno už asi po páté poslouchal, jak se snažím ze svého žaludku na záchodě vydolovat vše, co jsem do něj den předtím dostala, a upřímně, vůbec netuším jak. Vlastně tuším...tedy do určité doby. Pak už mám jen jedno velké, obrovské okno. Vlastně posledních pár let piju minimálně, nemám na to čas a energii, zato mám dostatek zodpovědnosti k mateřství. Tentokrát šla ale zodpovědnost stranou, dítko vyfasovala babička a maminka se pod dohledem tatínka střískala jak zákon káže. Proč? Nevím. Možná už maminka potřebovala zcela vypnout. Maminka je totiž trochu workoholik, puntičkář a pedant a k tomu hodně přemýšlivá. Už sice za těch více než 30 let pochopila, že není Matka Tereza a nespasí svět, ale i přesto se jí pořád mnohé věci, a události dotýkají více, než by musely. 

Poslední dny byly opravdu ošklivé. Vracejí se mi dlouhodobé zdravotní problémy, maminka mojí milé kamarádky umřela. A to mi ještě v únoru kamarádka psala, že na její maminku leze asi nějaká hnusná chřipka, které se nemůže zbavit.. Očividně to chřipka nebyla :(. Po cestě do práce míjím místo se svíčkami a plyšáky věnované malému chlapci, jehož život zde před pár dny zcela vyhasl. Vžívám se do situace rodičů a z očí mi chtě nechtě tečou slzy. Sama mám obdobně staré dítě a při představě, že najednou není mě přepadne taková úzkost, že se nemohu ani pořádně nadechnout. Já vím, že jsou horší a lepší dny, ale těch horších je teď nějak více. Více dní protkaných strachem, úzkostí a zlobou nad tím, proč? 

Objímám své milované dítě, v poslední době častěji, než by si asi přálo :). Ale musím. Vždy, když jej obejmu cítím, že všechno je, jak má být. Tak a teď je to správně. Nechci cítit nic víc. Nechci vnímat to všechno zlé, co se kolem děje....

A pak tu je ještě ta příhoda s alkoholem..Někdo pije běžně, já si sice sem tam nějakého panáčka nebo pivko také dám, ale jsem od narození extrovert a menší šílenec, takže alkohol k odvázání nepotřebuji. Tentokrát jsem ale asi potřebovala nějak zcela vypustit to zlé. To, od čeho mi nepomůže ani objetí toho mého milovaného malého pokladu. Potřebovala jsem zcela přehlušit a vymazat sled událostí posledních dní.. A musím říct, že jsem to dokázala naprosto dokonale. V den přehlušování mi bylo skvěle, a další den mi bylo strašně. Ale...efekt to splnilo. Dva dny jsem nemyslela na nic špatného, nic, co se kolem mě děje. Jeden den mi přišel svět krásný a naprosto v pořádku, druhý jsem se snažila dostat do normálu, paradoxně toho, ze kterého jsem měla akutní potřebu utéct...

Co jsem tímhle příspěvkem chtěla říct? Nenabádám vás k alkoholismu, nedávám k dobru nějakou radu či poučení. Dnes jsem se prostě jen potřebovala vypsat. A proč vlastně ne, je to můj blog a mám na to plné právo...Právo si občas jen tak bezcíleně postěžovat....

/vlastní tvorba/